dopuštění
[dopušťeňiː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
zejména ve frazému
◊ boží dopuštění expresivní
1. velmi špatné počasí (se silným větrem, prudkými srážkami ap.):
Za chvíli začalo boží dopuštění, padaly kroupy jako hrách a voda zaplavila celou ulici.
2. nepřehledná situace ap., zmatek, chaos:
Doprava zkolabovala, nastalo hotové boží dopuštění.
→ i dopustit I
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dopušťeňiː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
zejména ve frazému
◊ boží dopuštění expresivní
1. velmi špatné počasí (se silným větrem, prudkými srážkami ap.):
Za chvíli začalo boží dopuštění, padaly kroupy jako hrách a voda zaplavila celou ulici.
2. nepřehledná situace ap., zmatek, chaos:
Doprava zkolabovala, nastalo hotové boží dopuštění.
→ i dopustit I
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)